HISTORIE KLUBU
První dochované zmínky týkající se tělovýchovy a sportu v Senohrabech se datují do let 1895 – 1900. V té době začínaly být Senohraby jednou z obcí, kde se počínal soustřeďovat pobyt pražských hostů, kteří v překrásném kraji Středního Posázaví budovali svá letní sídla. S nimi přišel do naší obce – na venkově v té době dosud velmi málo rozšířený druh nové zábavy – sport. K letním hostům se postupně přidávali místní hoši a děvčata. Tím byl položen základ zatím neorganizovanému rekreačnímu sportování. Hrála se kopaná, volejbal, tenis, chodilo se na výlety. Jedno ze středisek sportu bylo u řeky Sázavy pod Hláskou. Zájemci o sport, především z řad těch mladších, založili jeden z prvních sportovních spolků v širokém okolí Senohrabské sportovní sdružení (SSS), jehož členy byli především letní hosté a s nimi i několik místních nadšenců.
K většímu rozvoji organizované tělovýchovné činnosti a sportu došlo až po vzniku ČSR v roce 1918, a tak v dochované „knize protokolů“ se můžeme dočíst, že „…v neděli dne 17.11.1918 o 10 hodině dopolední byla konána v hostinci u Jenšovských ustavující schůze Tělocvičné jednoty Sokol – České obce sokolské…“. Za členy se tehdy přihlásilo jedenadvacet členů činných a čtrnáct členů přispívajících.
Činnost tehdejšího Sokola nebyla zdaleka tak snadná, jak by se z našeho pohledu zdálo. Chybělo především základní tělocvičné vybavení, chyběl sál či jiná vhodná místnost pro cvičení, finanční prostředky byly získávány jedině z příspěvků členů, z darů příznivců a z výtěžku společenských akcí – tedy žádné státní nebo obecní dotace. Našim předchůdcům však nechybělo obrovské nadšení, elán a chuť do veřejné činnosti. O tom svědčí bezpočet uspořádaných veřejných cvičebních besídek, společenských a kulturních akcí nejrůznějšího charakteru.
I tehdy se však střídala období úspěchů s poklesem aktivity, jako je tomu dnes. Vyskytly se problémy s obsazováním stěžejních funkcí a s jejich vykonáváním. Trvalý vzestup činnosti Tělocvičné jednoty nastal až ve druhé polovině třicátých let, kdy bylo nesmírným úsilím a obětavostí členů vybudováno letní cvičiště v obtížném terénu u kanálů, jehož opuštěné zbytky můžeme spatřit ještě dnes. V roce 1937 byl např. z Prahy do Senohrab vypraven i zvláštní vlak se cvičenci Sokola Královské Vinohrady a s několika sty diváků.
Souběžně s Tělocvičnou jednotou ČOS provozovalo tělovýchovu a sport již zmíněné SSS a od roku 1928 i Sportovní klub Senohraby. V těchto spolcích se pěstovaly nejrůznější druhy sportů. Pochopitelně to byl fotbal, ale hrál se i lední hokej na přírodním kluzišti na dolním hřišti, dále to byla házená, a to i dívčí, ping-pong, atletika a v zimě samozřejmě lyžování. Nezapomínalo se ani na kulturní a společenské akce. Hrálo se ochotnické divadlo a divadlo loutkové. Pořádaly se vzpomínkové akademie a tradiční Sokolské šibřinky.
V době německé okupace v létech 1939 – 1945 došlo k velkému omezení činnosti. ČOS Sokol byl násilně rozpuštěn, cvičilo se tajně v soukromých místnostech např. u Zrcků, Soustružníků, v sále u paní Andělové a podobně. V roce 1943 musely být povinně odevzdány ve prospěch německé armády i všechny lyže o délce nad 180 cm. Později byly zakázány i taneční zábavy a divadelní představení.
Skončení II.světové války v roce 1945 znamenalo pro tělovýchovu a sport značný rozmach. Počet aktivně cvičících přesahoval sto členů. Tato aktivita ovšem netrvala dlouho. Labutí písní ČOS byl XI. Všesokolský slet v roce 1948. Po něm přišlo „sjednocení tělovýchovy“, kdy byly všechny sportovní kluby a spolky začleněny do jednotné sportovní organizace, z níž později vznikl Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV). Tak se mohl důrazněji a lépe uplatňovat vliv tehdy vládnoucího režimu. Úplně byla odbourána bývalá sokolská výchova k mravnosti, čestnosti a vlastenectví – pochopitelně ke škodě nastupující mladé generace. Počátkem padesátých let bylo otevřeno nové, dnešní hřiště „V Lipách“. Letní sokolské cvičiště u kanálů zaniklo. V tzv. „Akci Z“ byla postavena hezká nová sokolovna, ovšem bohužel bez řádného vytápění a větrání. Svépomocí především členů ledního hokeje bylo vybudováno přírodní kluziště u Ostrůvku, které bylo pak v roce 1974 zničeno povodní a již více neobnoveno. Na jeho místě stojí dnes čistička odpadních vod.
V té době přebíraly Tělovýchovné jednoty (TJ) různé názvy, jako např. Jiskra, Dynamo, atd., pod společných názvem Dobrovolná sportovní organizace (DSO).
Byl zrušen také lyžařský skokanský můstek postavený SK Slavia Praha v roce 1933 jako jediný můstek ve Středočeském kraji, a jeho obhospodařování se ujal oddíl lyžování naší TJ. Dožil se roku 1970, kdy v březnu náhle napadlo 40 cm mokrého těžkého sněhu a jeho vahou se nájezdová věž velmi poškodila. Od té doby se můstek již nepodařilo obnovit a proto bylo vydáno tehdejším Místním národním výborem rozhodnutí o jeho likvidaci, ke které došlo v roce 1974.
A tak se pomalu dostáváme do dnešní přítomnosti, kdy v obci pracuje aktivně Tělovýchovná Jednota Sokol Senohraby, která si z tradice ponechává název „Sokol“, ač je samostatným občanským sdružením, v němž se na základě naprosté dobrovolnosti sdružují oddíly kopané, ledního hokeje, lyžování, sportu pro všechny (SPV), tenisu, turistiky a badmintonu. Mimo ně je zařazen do SPV ještě volejbal a košíková, a pod kopanou nohejbal.
