Velké Popovice B – Senohraby B

Velké Popovice B  –  Senohraby B 2 : 2  (1:1)

Sobota, 25.10.2014 

Sestava: Zbyněk Průša – Honza Štolba (70. Lukáš Kocourek), Petr Švancar, Martin Bílek, Renda Bulan – Mára Ždímal (C), Jarda Plášil, Ondra Louda, Jarda Sládek – Michal Toula, Martin Urban

 Přestože senohrabské B mužstvo mělo ve své soutěži dosud nejméně příležitostí radovat se ze svých výsledků, nebylo by správné už předem znevažovat jeho herní kvalitu. O takovém tvrzení jsem přesvědčený jednak proto, že mě po jeho napsání vůbec netíží svědomí a jednak proto, že k takovému zjištění musel jednoduše dospět každý, kdo v dosud posledním odehraném kole viděl senohrabskou fotbalovou rezervu v akci. Do sobotního střetnutí nám los přisoudil soupeře z elitního kvarteta soutěže, mladý a ambiciózní tým Velkých Popovic, který nastupoval do utkání i s hráči obvykle doplňujícími sestavu prvního týmu. Naproti tomu nám nebyla pro totožný termín zápasů A i B mužstva stejná možnost dopřána. Spokojit jsme se proto museli s výpomocí kluků ze staré gardy, které ten den tížil v nohách už jeden odehraný duel. Zkrátka, před úvodním písknutím zdaleka nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si následné utkání chtěli dlouho uchovat v paměti. Jednostranná hra v prvních třiceti minutách, kterou dokázaly na krátko přerušit vždy jen naše odkopy od brány, nás v našem přesvědčení jen utvrzovala. Avšak i přes velké množství vypracovaných šancí se soupeř stále nedokázal střelecky prosadit. Nenaplněná představa rychlého vedení způsobila, že se u některých domácích hráčů začala projevovat frustrace. Tu ještě notně přiživil Zbyněk Průša, který ve 26. minutě zlikvidoval naděje domácích tím, že vychytal střelu z nařízeného pokutového kopu. Čerstvým úspěchem nabuzený gólman dokázal prodloužit svou neprůstřelnost bohužel jen o dvě minuty. Z následné akce soupeře vyslaný balon nerušeně doplachtil do horního rohu Zbyňkovy branky. 1:0. Radovat se z průběžného vedení mohli domácí jen do 37 minuty. K jejich smůle se po několika utkáních vrátil zpátky do sestavy Ondra Louda, který po krátké akci před popovickou bránou uštědřil další ránu do sebevědomí mladého kolektivu. 1:1. Tehdy situace vyprovokovala jednoho ze soupeřících hráčů k hlasitému povzdechu: „Jak s takovejma dřevákama můžeme hrát 1:1?“ Dřeváci, možná i opravdu hodni svého jména pak skutečně už další branku do konce poločasu nepřidali, ale ke zlosti druhé strany ani neinkasovali. Mohli jsme se proto během přestávky začít motivovat k dalším útokům a případným gólům, na které jsme si oproti předzápasovým očekáváním teď daleko více věřili. 

Bohužel to byli domácí, kdo se v druhé části zápasu ujal vedení. Ve vzniklém zmatku v našem brankovišti se nejlépe dokázal zorientovat hráč soupeře, který doklepl balon za brankovou čáru. 2:1. Z hlasitých reakcí jsme odtušili, jak velkou psychickou úlevu protivníci právě zažívají. Za pomezní čárou tehdy všechno bedlivě sledoval náš jediný střídající, Lukáš Kocourek, u kterého oslavný řev domácích zněkolikanásobil odhodlání do utkání co nejdříve nastoupit a sebevědomého soka pokořit. 

I přes nepříznivý stav jsme stále neklesali na mysli, protože oproti první půli jsme se teď se soupeřem střídali v návštěvách svých velkých i malých vápen. V 70. minutě došlo k našemu jedinému střídání v zápase, kdy Honza Štolba přenechal své místo na hrací ploše Lukášovi. Kocourek hnán nezlomnou touhou vsítit branku (připomínaje svým chováním spíše nenažraného lva) se dočkal už po pěti minutách svého působení na hřišti, kdy zprava centrovaný balon efektivním padáčkem poslal za brankářova záda. 2:2. Kdo z domácích by před zápasem čekal, že jim tým dřeváků udělí lekci z produktivity?

Vypjatou čtvrthodinku do konce duelu jsme úspěšně zvládli a mohli se radovat z poctivě vydřeného bodu do tabulky pravdy. 

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Komentáře uzavřeny