Senohraby B – Lojovice

Senohraby B – Lojovice  3 : 1 (0:0)

Sobota, 09.05.2015

Sestava: Franta Čermák – Pepa Bulan (46. Lukáš Hacmac), Petr Švancar, Martin Urban, Martin Kučaba (C) – Jarda Sládek, Michal Toula, Martin Bílek, Aleš Kadeřábek – Kája Beran (46. Tomáš Dočkal), Tomáš Tlamicha (60. David Kraut).

Už v minulém reportu jsem duel s Lojovicemi označil za zápas jara. Důvod byl nasnadě. Kromě vidiny tří bodů, motivace prodloužit úspěšnou sérii a přání potěšit domácí diváky, nás za vítězstvím hnala i šance se konečně odpoutat ode dna soutěže. K těm mnoha důvodům navíc přičtěme i data z letité zápasové statistiky, podle které výsledek jarního utkání Senohrab s Lojovicemi hodně napoví o konečném pořadí na chvostu tabulky. Proto společně se třinácti hráči bylo na srazu přítomné i odhodlání, chuť vítězit a především uvolněná nálada, se kterou patrně nemůžete nic zkazit. Oslabila až v momentě příjezdu delegovaného sudího, „Ferdy“ Strnada z Hrusic. Pro neznalé fanoušky senohrabského fotbalu připomínám, že se jednalo o jednoho z předních „hecířů“ vzájemné historie senohrabsko-hrusických zápasů, v kterých byl pro porážku nenáviděného soupeře připraven přijmout i nejvyšší karetní trest. Nabízela se tím otázka, zda-li se teď senohrabské hřiště nestane prostorem Ferdova boje v nové, rozhodcovské, éře. Jak se však v devadesáti minutách ukazovalo, je potřeba Fotbalové asociaci ČR poblahopřát k zisku schopného arbitra.

I přes divácké očekávání vstoupili hráči domácí rezervy do utkání až příliš vlažně. Z našich kopaček sice pocházely dvě úvodní příležitosti zápasu, nepřesnosti při nahrávkách však záhy vracely diváky ze stoje zpátky k usednutí na lavičku. Slibnější šanci měl v osmé minutě soupeř, který naštěstí vysoko minul bránu. Pro vyznávání málo úspěšné, leč oběma týmy nadále uplatňované taktiky nakopávaných balonů na útočníky hra ztrácela na své atraktivitě. Vítaným rozptýlením se proto stal příchod asi deseti hrusických fanoušků, kteří voláním i přineseným transparentem přišli podpořit svého kamaráda v rozhodcovském dresu.

Protože bezgólový první poločas příliš šancí i fotbalové krásy nepřinesl, byli jsme nuceni přikročit k několika změnám v sestavě. V době trvání poločasové pauzy jsme se shodli na vysunutí Petra Švancara do střední zálohy. Uvolněné místo libera obsadil Martin Urban, k němuž se do stoperské dvojice přesunul Michal Toula. Posléze jsme vyřešili doplnění jedenáctky o čerstvé síly hráčů, od kterých jsme si slibovali oživení „chodivého“ tempa hry.

Ještě než jsme stačili prokázat, jak pozitivní důsledky pro nás tahy sestavou měly, inkasovali jsme v 54. minutě po střele ze standardní situace. 0:1. Avšak stejně jako zdupaná tráva i my jsme se brzo narovnali a v pravidelných deseminutových intervalech měnili stav utkání. Po krátké individuální akci se v 64. minutě prosadil MARTIN BÍLEK a pozemní střelou okolo gólmana vyrovnal průběžné skóre zápasu. V 74. minutě se navrátilo angažování do sestavy TOMÁŠE DOČKALA, který svůj úprk od poloviny hřiště završil brankou na 2:1. V 84. minutě si útočící Martin Bílek všiml ve velkém vápně osamoceného JARDY SLÁDKA a geniální přihrávkou mezi obránci vybídl krajního záložníka k navýšení vedení. Srážka brankáře a dotírajícího obránce ještě usnadnila „kanonýrovu“ cestu k jeho premiérové brance v sezoně. 3:1. Pohled na slavícího svátečního střelce doháněl k reakcím i v prostoru vzdáleném tisíce kilometrů nad námi. Bůh tehdy složil hlavu do dlaní a ani po proneseném „jen okamžik bez dozoru a svět se převrací na ruby,“ si nepřestal vyčítat chvíle nepozornosti. Stav tím už sice doznal svou finální podobu, stále však nebyla nouze o gólové příležitosti. Na řadu přišla další nebezpečná standardní situace soupeře, kterou už tentokrát stačil Franta zneškodnit. Na druhé straně hřiště se velmi nadějně rozvíjel další z útoků Martina Bílka, kterého soupeř zastavil jen za cenu faulu. Naštěstí pro nás už uvnitř území velkého vápna.
Z nastalých debat nad určením exekutora pokutového kopu vyšel vítězně Martin Kučaba. Následoval krátký rozběh, nápřah, rána a samozřejmě také radost. Bohužel pro nás, radost hostujícího brankáře nad zlikvidovanou penaltou. Hra sice ještě chvíli pokračovala, dvě krátká písknutí rozhodčího na sebe už nenechala dlouho čekat.

„Pro diváky to asi dneska moc pohledný utkání nebylo. ,Jak by řekl nesmrtelný Pepík Hnátek, ,na žádnej ťukes nemáme, jsme dřeváci a proto hrajeme čtvrtou třídu.´ Nicméně, dneska i tak dobrý. Zaslouženě jsme si vybojovali tři body,“ shrnul uplynulých devadesát minut trenér mužstva Martin Bílek.

Já bych na závěr reportu připojil poděkování klukům z bratrského senohrabského celku, že nám pomohli vybojovat důležité vítězství. Náš velký dík dále zasíláme té přibližně padesátce fanoušků, kteří nás v tak velkém počtu přišli v sobotu povzbudit. Zvláště rád bych poděkoval ekipě hrusických hostů, kteří vedle podpory svého rodáka nezapomínali pozitivně motivovat ani domácí tým.

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Komentovani zakazano