Senohraby B – Čestlice

Senohraby B – Čestlice  0 : 2  (0:2)

Sobota, 18.10.2014

Omlouváme se všem věrným čtenářům našich pozápasových reportů, kteří netrpělivě vyčkávali celý minulý týden na postřehy z víkendového dvojutkání ve dnech 11. a 12. října. Novinové schránky předplatitelů i stánky prodejců tisku nakonec zůstaly o náš zpravodaj ochuzené. Na vině byla nejdříve každoroční vzpoura redakčního personálu, kterou se mi už zažitými postupy uklidnit podařilo, následné problémy s novou distribuční firmou byly už nad moje síly.

Dovolte mi proto, abych vše alespoň částečně napravil. V sobotu 11. října jsme už krátce po poledni nastoupili do zápasu s dosavadním vedoucím celkem tabulky, s „B“ mužstvem Mukařova. Přestože oba dva týmy od sebe dělilo celé osazenstvo fotbalové IV. třídy oddělení C, až do poslední minuty zůstávala stále otevřená varianta, že bychom si mohli vylepšit sbírku bodů alespoň o jeden exemplář. V Mukařově jsme však bodovat nedokázali a do Senohrab se vraceli s další utrženou prohrou, tentokrát 1:0. Pozitivním faktem byl zanechaný dobrý dojem z námi předvedeného herního projevu. Dokonce Jardovi Plášilovi položil jeden z tamních fanoušků nabízející se otázku: „Jak to, že jste s takovou hrou u dna tabulky?“

O den později, v neděli 12. října, čekalo béčkaře odložené domácí utkání z pátého fotbalového kola. Lidičky, co vám budu povídat, kdo tam nebyl, o hodně přišel. Právě duel se Strančicemi provázela báječná atmosféra, navozená líbivým, a také nejlepším výkonem senohrabského „B“ mužstva z dosud odehraných zápasů podzimní půlsezony. Zbytečnou kaňkou v celém průběhu devadesáti minut byl druhý gól soupeře, který přišel jen několik málo okamžiků před koncem utkání. Obdržená branka mrzela o to více, že Strančice tím vyrovnaly stav zápasu na 2:2, který také vydržel až do závěrečného hvizdu rozhodčího. Diváci i přesto dokázali ocenit snažení svých chlapců, kteří na znamení díků čtyřiadvacetkrát vyběhli a následně se zase ukryli do nitra fotbalové kabiny, aby tak alespoň vzdáleně připomněli proces spouštění a vytahování opony před tleskajícím obecenstvem. Naši radost ještě znásobila skutečnost, že jsme do souboje s čtvrtým celkem tabulky vstupovali bez několika tradičních opor základní sestavy. Na vyrovnaném mentálním rozpoložení nám navíc nepřidala ani namáhavá práce na výsledné podobě pro zápas poskládané jedenáctky, která byla známá až dvacet minut před začátkem zápasu. Další ránu našemu sebevědomí přinesla zpráva o absenci Rendy Bulana, moralisty týmu a největšího odpůrce předzápasového ponocování, který svému vytrvalému boji sám nečekaně podlehl. Mnozí tím propadli zoufalství, „že na co jiného se mají už spolehnout, když ne na příkladný přístup pilíře naší defenzivní řady?“

S příslibem dobrého herního projevu jsme lákali diváky i na náš další domácí zápas, který jsme hráli hned příští sobotu, tedy 18. října. Do cesty se nám tentokrát postavily Čestlice, tým s ambicemi na postup do III. třídy okresní soutěže. Bylo by zde krásné napsat, že jsme se do dalšího z protivníků ze špičky tabulky pustili bez sebemenšího respektu a porazili jej na hlavu. Musel bych však lhát. Naše zatím poslední vystoupení postrádalo totiž snad úplně všechno, co by nám pomohlo zaslouženě dosáhnout na tři body za výhru v utkání. Už od samého začátku se Čestlice prokazovaly daleko aktivnějším výkonem, jehož výsledkem byl gól už v 10. minutě střetnutí. 0:1. Z naší strany sice následovalo několik rychlých brejků, ale jen pár z nich jsme dokázali dotáhnout do finálního zakončení. I s těmi několika málo pokusy se vypořádal buď brankář hostujícího celku, nebo vyslanou střelu namísto sítě zadržela některá z lip, případně některý z diváků či ze zaparkovaných automobilů v prostoru za fotbalovou bránou. Ve 35. minutě skončila jedna z našich rozvíjejících se akcí špatnou nahrávkou směřující na kopačky hostujícího útočníka, čehož dokázal soupeř využít a navýšit své vedení. 0:2. Obdržená branka paralyzovala naše odhodlání pokusit se srazit náskok protivníka a zbývajících deset minut prvního poločasu jsme omezili jen na odvracení útočných snah soupeře. Ani Čestličtí už patrně neukazovali to nejlepší z vlastního repertoáru, a proto se balon jen málokdy opustil území na polovině hrací plochy. Věděli jsme, že naše možnosti leží o něco výš, avšak nikdo se jim snad ani nechtěl pokusit přiblížit. Svou zlobu nám dávali najevo i diváci, kteří se při našem odchodu do kabin k nám otáčeli záměrně zády. I proto si během poločasové pauzy řeklo z našeho týmu hned pět lidí o střídání, které bylo však jen v jednom případě nutné ze zdravotních důvodů.

Ve druhých pětačtyřiceti minutách jsme dál pokračovali v nastaveném kurzu a dál trestali diváky za jejich poločasovou reakci pohledem na náš jalový výkon. Nikoho tak nemůžu překvapit informací, že jsme v celém průběhu utkání branku ani jednou neslavili. Za svůj výkon v druhém dějství zaslouží pochvalu jen naše obranná řada, která nedopustila, aby gólový výčet nenarůstal ani na straně soupeře.

Sestava: Zbyněk Průša – Renda Bulan (75. Lukáš Kocourek), Petr Švancar, Martin Bílek, Mára Ždímal – Jarda Sládek (63. Lukáš Hacmac), Aleš Kadeřábek (46. Martin Urban), Martin Vaněk, Kája Beran – Petr Štolba (46. Michal Toula), Tomáš Tlamicha

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Jeden komentář pro “Senohraby B – Čestlice”

  1. Jaroslav Sládek napsal:

    Bohužel, jazykový korektor nepřestal nadále stávkovat. V případě zápasu se Strančicemi jsme samozřejmě neměli radost z toho, že jsme hráli bez několika tradičních hráčů základní sestavy, ale potěšilo nás, že jsme dokázali vzdorovat týmu z předku tabulky i s dosud nevyzkoušeným hráčským složením. Dále, v případě zápasu s Čestlicemi se balon povětšinou pohyboval nejen na polovině, ale samozřejmě i v o něco málo širším okolí středu hrací plochy. Chyba je i v poslední větě, kdy si obranná řada zaslouží pochvalu za to, že gólový výčet nenarůstal také na straně soupeře.