Dobřejovice B – Senohraby B

Dobřejovice B – Senohraby B  7 : 1 (6:0)

 Sobota, 13.09.2014

 Sestava: Franta Čermák – Honza Štolba (20. Láďa Frinta), Petr Švancar, Jarda Plášil, Renda Bulan – David Kraut, Kája Kučera, Martin Bílek, Jarda Sládek – Ondra Louda, Honza Šmolík (35. Lukáš Kocourek).

 Patrně si nešlo nevšimnout, že se v nové sezoně senohrabskému béčku výsledkově ani trochu nedaří. Protože však obvyklé postupy (reorganizace týmu, odvolání trénera, snížení platu hráčům) nelze v našem případě následovat, rozhodli jsme se na situaci reagovat i poněkud alternativními metodami. Například Jarda Sládek se obrátil na služby známé okultní společnosti, jejíž členové nám po krátké seanci přislíbili brzká vítězství. Renda Bulan pak do pečlivě vyrobené woodoo panenky oblečené do dresu dobřejovické fotbalové rezervy neustále zapichoval a vyndaval svěrací špendlík. Pro jistotu jsme do kádru povolali i dvě posily ze senohrabského A mužstva.

 Bohužel nám ani nově zavedené praktiky ke třem bodům nepomohly. Kočka totiž mívá s myší daleko více práce, než měla v sobotu dobřejovická jedenáctka s likvidací svého protivníka. Na tomto místě se autor omlouvá všem čtenářům, kteří v následujících řádcích očekávají souhrnnou reportáž plnou fotbalové bídy, pláče, neštěstí a zmaru. Report o utkání jsem se rozhodl sestavit o něco více veseleji, a to z předpokládaného toku myšlenek našeho nejviditelnějšího, a pro domácí obranu nejnebezpečnějšího hráče, Karla Kučery.

 16:10 – Jak to, že to trvá tak dlouho? Tohle se snad nestává ani u nás v áčku, aby klíčem ke skládání sestavy bylo obvolávání těch lidí, kteří jsou střízliví. Předzápasová organizace zápasů je tady neskutečně dobrodružná

16:20 – Konečně se podařilo složit tým a vyrážíme.

16:40 – Bezva, hřiště v Dobřejovicích je podmáčený a já si vzal jen lisovky.

16:50 – Když chci začít hrát, tak má rozhodčí zpoždění. V téhle soutěži se na pořádek přihlíží jen málo.

17:15 – Už se hraje. Na středu zálohy je se mnou Márty (Martin Bílek), tak by to mohlo klapat. Protihráči nevypadají moc technicky, také cesta nalevo vypadá schůdně.

17:16 – Inkasujeme hned v první minutě. Cosi mi říká, že asi dneska utržíme debakl.

17:26 – Prohráváme už 0:2. To ještě ti z Dobřejovic spálily dvě vyložené šance. Nakopávané balony od vlastního vápna jsou jediným způsobem, jak také na chvíli odvrátit hru na druhou polovinu hřiště. Kombinace se nám nedaří. Končí obvykle hned s první nahrávkou.

17:35 – Dvacet minut utkání je pryč a mě už to nadobro přestalo bavit. Právě jsme totiž obdrželi další branku. Nakopávané balony nikam nevedou, protože se kolem mě hned seskupí dva až čtyři hráči soupeře. Občas se mi sice stane, že si mám míč s kým přihrát, ale to se teď stává čím dál méně častěji.

17:50 – Proč jsem na hřiště vůbec lez? Když v povedeném sólu překonám dva protivníky, zahradí mi cestu tři obránci. Rozhlížím se proto nalevo i napravo, ale není komu bych míč předal. Všichni ostatní ze zálohy totiž jen z povzdálí sledují mé snažení a následně také i ztrátu balonu.

17:55 – Mám pocit, že tu hraju sám. Prohráváme už 0:5 a spoluhráči svými nahrávkami nebo katastrofálně zpracovávanými balony ještě zakládají útočné akce soupeře. Do konce poločasu jsme stihli už pošesté inkasovat. Ještě, že je půle. Mohu si vydechnout a trochu se uklidnit.

18:00 – Hra mě přestala bavit už dávno, ale teď se začínám zlostí červenat. To právě kabinou zazněla humorná výtka od Mártyho (Martin Bílek), že hraji pod své možnosti, když jsem ještě nedal gól. Všichni se tomu smějí. Já však potajmu zatínám nehty do dřevěné lavice.

18:05 – Začíná druhý poločas. Do něj nově nastupuji jako útočník. Musím proto konečně skórovat, abych zavřel Bílkovi tlamu. Jeho další podobný slovní útok bych už asi nevydržel.

18:11 – Díky Bohu. Gól! Svůj výlet na soupeřově polovině hřiště proměňuji umístěnou ranou k tyči v čestný úspěch svého týmu. Co mi řeknete teď, pane Bílku?

18:15 – Branka nás povzbudila. Začínáme útočit, přicházejí první pohledné kombinace. Hra se stěhuje z prostoru našich vápen stále více na střed hrací plochy.

18:35 – Dostáváme gól. Už sedmý v pořadí. Na krátko to vypadalo, že bychom se mohli výkonově zvednout,ale jsem to zase jenom já, na kom stojí naše útočná hra. Snad dneska nedostaneme desítku.

18:40 – Při jedné z útočných akcí mi ujedou nohy a posadím se do rozbahněného terénu. Po sklizeném smíchu z tribun se začínám opět zatvrzovat Dělám tady všem akorát šaška.

18:43 – Opět se mi daří proklestit si cestu soupeřovou obranou. Mnou vyslaná střela však končí asi půlmetru nad bránou. Za sebou slyším kárání „Kájo góla!“ Začínám zlostí pěnit.

18:47 – Útočím z levé strany, úspěšně se zbavuji obránce, už si připravuji dokonalou pozici ke střele na bránu, když náhle spatřím u pravé tyče Jardu Plášila. Vyslaný centr však končí za hranicemi hrací plochy. Sakra! Začínám skřípat zubama. To jsem to mohl zakopnout už na půlce a nehnat se dál jak šílenec!

18:50 – Je konec. Prohráli jsme 7:1. Jsem špinavý, unavený a naštvaný. Z úst plivu kousky trávy a do dresu si otírám zpocený obličej. Utěšuju se vědomím, že jsem dneska udělal naprosto všechno, co bylo v mých silách. Přichází ke mně Martin Bílek. Jistě mě bude chtít utěšit a přemlouvat k příštímu utkání. Nestojím o ty řeči. Hrát za béčko už mě nikdo nikdy neuvidí!

Martin se však směje a klidným hlasem mi povídá: „Kájo, mohlo to klidně skončit 7:3, kdyby si to nezvoral.“

V tu ránu se mi krev hrne do hlavy, samovolně se mi svírají pěsti, zatínám zuby, začínám zhluboka dýchat, nalézám v sobě novou energii. Udělám první rázný krok, když…, když…, když se ve mně náhle cosi láme. Najednou mi všechno přijde směšné.

 Zde končí postřehy autora. Jen ze zprávy vyšetřujícího lékaře proto odvozuji pravděpodobný průběh pozápasového dění Karla Kučery.

 19:30 – Přestože mě na těle všechno škrtí, nepřestávám se stále smát.

20:15 – Stříkají na mě proudy studené vody. Ani ty mě však o dobrou náladu nepřipravují.

20:45 – Nalézám se v celopolstrované místnosti. Projektanti museli být jistě ožralí, když tuhle cimru navrhovali. Směji se tomu až do rána.

neděle 08:30 – Probouzím se na pokoji s Napoleonem a chlapem, který právě nalezl bájný poklad Inků. Ke vší té veselosti mám ještě velké štěstí, že jsem se ocitl ve společnosti tak zajímavých lidí.

8:45 – Vzpomínám si na kluky z béčka. Už se nemohu dočkat, až s nimi budu zase hrát..

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Komentovani zakazano