Senohraby B – Dobřejovice B

Senohraby B – Dobřejovice B  2 : 0 (0:0)

Sobota, 25. 04. 2015

Sestava: Lukáš Hacmac – Pepa Bulan (56. Martin Vaněk), Lukáš Synek, Honza Štolba, Láďa Frinta (C) – Aleš Kadeřábek, Michal Toula, David Kraut, Jarda Sládek – Martin Bílek, Kája Beran.

I pro existenci nádherných příběhů si sportovní zápolení zamilovaly stamiliony lidí na celém světě. Například vyprávění, v kterém podceňovaný outsider po bojovném a čestném výkonu pokoří favorita, se u posluchačů setkává s hrdostí nad odhodláním a cílevědomostí lidského plemene. Právě pro vyplnění zápasu takovým dějovým prvkem se domnívám, že dvacítka senohrabských fanoušků odcházela domů o to spokojenější.

Sobotním soupeřem senohrabské rezervy byl tým z Dobřejovic, který pro svoje vedoucí postavení v tabulce vtěstnal do našich myslí otázku, kolik branek nám v průběhu 90 minut stačí nasázet. Přesvědčení plynoucí i ze vzpomínek na podzimní debakl 1:7 nesnižovala ani skutečnost, že soupeř přijel pouze v deseti lidech a naše prořídlé řady vyplnili borci z
A mužstva. V úvodu zápasu soupeř zcela podle očekávání prokazoval svoji kvalitu a v držení míče i v počtu vytvořených šancí náš celek převyšoval. Patrná ale byla také naše snaha se sokovi vyrovnat. Časté nakopávání balonů na Káju Berana neslo určitou naději, jím vysílané centry a nahrávky z pravé strany pak i určitý příslib, avšak rozvíjející se příležitosti nebyly pro dobrou práci hostující obrany obvykle přeměněny v gólové příležitosti. Největší „tutovka“ prvního poločasu přišla ve 34. minutě, ve které Lukáš Synek stačil vypíchnout míč před napřahujícími se brankářskými rukavicemi a balon poté nahrát do skrumáže před brankovištěm. Následná střela však vysoko minula branku.

O co více nepřesná byla naše koncovka, o to spolehlivěji musela fungovat naše obrana. Ta ve spojitosti s brankářem Lukášem Hacmacem působila v průběhu celých devadesáti minut jako neprostupná hráz a za svůj sobotní výkon tím zasluhuje slova pochvaly.

Série zmařených možností na vedoucí gól dopálila MICHALA TOULU, který se z pozice středopolaře vysunul o něco více dopředu a z první větší šance ve druhém poločase (ve 48. minutě) zakončil krátkou kombinaci svého týmu nechytatelnou peckou k pravé tyči. 1:0. Už za dvě minuty na to se rýsovala naše další velká příležitost. Martin Bílek se jako neřízená střela vřítil do velkého vápna, balon procedil mezi nohami prvního z obránců, kličkou do protipohybu se zbavil druhého z dorážejících protihráčů, napřáhl a prudkou ranou zakončil své sólo velkým vápnem. Pohledné akci, bohužel, scházel jen finální gól. V 56. minutě došlo k našemu jedinému střídání, ve kterém Martin Vaněk nahradil zraněného Pepu Bulana. Přestože musel náš levý obránce spěchat s rozseklým obočím do nemocnice, kde si následně nechal vpravit do těla dva stehy, po našem pozápasovém příchodu do hospody nás už Josef zdravil od tradičního stolu a dotazoval se na výsledek utkání.

Vrátím-li se však zpátky do zápasového dění, otázky nad jeho konečným skóre zůstávaly otevřené až do samotného závěru střetnutí. Pravidelná střídání se v útocích mezi domácími a hostujícími pokračovala v celém průběhu druhé půle, která se pro dobrou práci obou defenzivních řad proměnila v čekání na protivníkovu chybu. Vidina rozhodující branky se přiblížila v 86. minutě, kdy si hostující gólman nešťasně předkopl míč a Kájovi Beranovi tím nabídl šanci navýšit naše vedení. Střela z ostrého úhlu tehdy ještě gól nepřinesla. Už ale za dvě minuty tomu bylo jinak. K míči se tehdy dostal LUKÁŠ SYNEK a jeho vypálenou pumelici od středového kruhu zastavila až síť soupeřovi svatyně. 2:0. Zde je na místě vyslovit uznání soupeři, který se i přes zdánlivý konec odmítal vzdát a poslední čtyři minuty měnil v napínavé drama. O kontaktní branku se pokusil okamžitě po rozehrávce na půlící čáře, ale vypálený balon z poloviny hřiště Lukáš Hacmac v pohodě ukryl do svých rukavic. Před samotným závěrem musel ještě „zatáhnout za záchrannou brzdu“ Honza Štolba, který nebezpečně vyhlížející útok soupeře zmařil vynuceným faulem. Správně udělenou žlutou kartu proto nemohl našemu stoperovi nikdo vyčítat. Závěrečné nebezpečí ze standardní situace jsme v pořádku ustáli a zakrátko se už mohli těšit z druhé jarní výhry.

Poděkování směřujeme události přítomným fanouškům, kteří i přes vyhlídku na jednostrannou hru a debakl domovského mužstva neváhali přijít na hřiště. Mezi skupinami fanoušků nesmíme zapomenout ocenit mladé příznivce z laviček pod křižovatkou, kteří po skončení zápasu vyprovodili náš odchod ze hřiště dlouhotrvajícím potleskem. Zvláštní poděkování připojujeme klukům z áčka, kteří si ukrojili ze svého volného času a přišli potvrdit své sepětí se senohrabským fotbalem.

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Komentáře uzavřeny