Lojovice – Senohraby B

Lojovice vs Senohraby B  1 : 3 (1:0)

Sobota, 27. 04. 2014

 

Sestava: Průša (Zbynďa) – Brož (Žorb), Švancar (Pinďous), Urban (Urbi), Ždímal (Ždíma) – Sládek (Sládis), Baštář (Mára), Bílek (Márty), Beran (Česan) – Louda (Kouda), Tlamicha (Vyhlídka)

 

Střídající: Kučera (Kája), Toula (Toulič), Kocourek (Kocour), Kotěšovský (Kotě), Šelicha (Vilda)

 

Podle slov pamětníků se poslední dubnová sobota a neděle nesly ve znamení výjimečného úspěchu celého senohrabského fotbalu. I po hlubokém šátrání ve vlastní paměti se žádný z letitých znalců nedokázal dobrat vzpomínek na poslední víkend, v kterém by týmy A mužstva, B mužstva a staré gardy shodně vybojovaly vítězství na soupeřových hřištích. Dějištěm utkání naší rezervy se stal pozemek místního TJ Sokol v Lojovicích, kde jsme s tradičním soupeřem rozehráli tzv. boj o pumpičku, v moderní terminologii rovněž zvaným bojem o krále pralesa. Tedy utkání, ve kterém se střetává poslední s předposledním týmem té nejnižší fotbalové třídy. Věhlas celého duelu verboval lovce autogramů, jejichž žádostem naši pokorní hráči pokaždé vyhověli. Stejně tak Márty nedal košem reportérce zahraničního štábu RAI a začal seznamovat s herním pojetím béčka diváky nejsledovanější italské televize.

 

Naše vítězství nebylo od samého začátku vůbec jednoznačné. Zle mohlo být už krátce po začátku zápasu, kdy Sládis podcenil rozvíjející se soupeřovu šanci a jím (ne)hlídaný záložník měl reálnou šanci rychle udeřit. Pozorný Zbynďa ale celé soupeřovo snažení pro tentokrát ještě zhatil. O čtvrt hodiny později už ale nedokázal vzdorovat vypálené ráně, po které se balon od břevna odrazil za jeho záda. 1:0. Ani obdržená branka nedokázala na matném výkonu hostujícího mužstva cokoliv změnit. Do druhé půle naskočil za Žorba na levou obranu Toulič a pozici na střední záloze přenechal Mára posile z A mužstva, Karlovi Kučerovi. Právě díky přítomnosti konstruktivního plajera se naše hra dopředu ohromně pozvedla. Prvních čtvrt hodiny bylo plejádou našich šancí, které jsme v několika případech dovedli do finálního zakončení. Nejprve se napřáhl MÁRTY a prudkou ranou nasměřoval balon k tyči soupeřovi branky. 1:1. O chvíli později se ze skrumáže ve velkém vápně domácích prodrala na bránu Kájova střela, která po odrazu od brankáře přiletěla KOUDOVI k nohám. Vyslanou pumelici zastavila až síť lojovické branky. 1:2. Za chvíli na to vypálil z další velké příležitosti Sládis, po jehož střele se jen rozezvonila branková konstrukce. Tyč. Během našeho náporu došlo ještě ke třetímu střídání v manšaftu, kdy Vyhlídku na hřišti nahradil Kocour. Po přibližně patnácti minutách hry ubral Kája ze svého výkonu a začal sbírat nové síly do závěrečného úderu v posledních deseti minutách hry. Ve dvacetiminutovém intervalu se balon pohyboval převážně okolo poloviny hřiště, ojedinělé šance našeho týmu končily buď v brankářových rukavicích, prostoru okolo domácí brány nebo v Urbiho případě na tyči lojovické svatyně. Od přibližně 80. minuty započal KÁJA restart svého úvodního nasazení, který korunoval i vstřelenou brankou na konečných 1:3. Do závěrečných minut zápasu zasáhla i dvojice Kotě a Vilda, kterým svá místa uvolnili Sládis a Urbi. Dalším důležitým mezníkem celé hry bylo už jen závěrečné pískání rozhodčího. Nelichotivý titul, král pralesa, tím zůstal na hřišti hostitelského celku. Poděkovat chci všem hráčům za jejich snažení, zejména pak muži zápasu, Kájovi Kučerovi, za celotýmové strhnutí k lepším výkonům. Společně děkujeme i věrné ekipě senohrabských fanoušků (Fíkovi, Kristýně Beranové a Michalu Kocourkovi) za jejich zápasovou přítomnost.

Both comments and pings are currently closed.

Komentáře uzavřeny