Lojovice – Senohraby B

Lojovice – Senohraby B  3:3 (2:1)

Sobota, 27.09.2014

Sestava: Zbyněk Průša – Renda Bulan, Martin Urban, Jarda Plášil, Marek Ždímal – Karel Beran, Martin Bílek, Lukáš Hacmac, Jarda Sládek – Honza Šmolík, Ondra Louda.

Střídající: Vojta Tomeš

V sobotu 27. září 2014 se na trávníku pražského fotbalového stadionu v Edenu utkala dvě historicky nejúspěšnější česká klubová mužstva, sváteční atmosférou  městského derby ožil i anglický Liverpool, široce sledovaná byla i bitva o nadvládu nad Vestfálskem mezi Borussií Dortmund a domácím Schalke 04. Shodou náhod, svůj „zápas podzimu“ rozehrála i senohrabská rezerva, kterou do prestižního střetnutí v boji „o krále pralesa“ (duely v nejnižších fotbalových třídách, ve kterých se utkávají dva poslední týmy tabulky) svedl los dohromady s mužstvem Lojovic.

Průběh sobotního utkání lze shrnout do jedné dobré a jedné špatné zprávy. Nejdříve tu horší. Pouhých pět minut scházelo béčkařům do premiérového vítězství v sezoně 2014/2015. Lepší z obou zpráv je zanechaný sympatický dojem z předvedené hry. Oproti předchozím utkáním jsme tentokrát nešetřili přihrávkami, kombinacemi a střelami na branku. V Lojovicích jsme se navíc prezentovali jako skutečný tým, poté co se naše útočné i obranné řady v mnoha případech vzájemně podpořily.

Přesto v prvních třiceti minutách zdaleko nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si měli z venkovního utkání přivést tři body. V úvodní čtvrthodině jsme pouze odvraceli útoky soupeře, který měl oproti nám o dva hráče v poli navíc. Bohužel ani poté, co Jarda Plášil a Zbyněk Průša dorazili do Lojovic a zapojili se do zápasu, naše hra stále neměla tendenci kvalitativně růst. (Před příchodem Zbyňka do brány zastával jeho úlohu Lukáš Hacmac). Obdržená branka tak jen podtrhla naši mizérii. 1:0.  Náš špatný výkon gradoval za deset minut později, kdy jsme utržili už druhý gól. 2:0. Paradoxně právě tento moment stál u velkého obratu, kdy jsme převzali iniciativu v zápase a drželi ji až do samotného konce. Přestali jsme se pouze bránit a svou herní převahu jsme využívali čím dál více v útočné hře. Přibližně v 35. minutě naskočil Kája Beran na kopnutý balon od rohového praporku a rázným trknutím uklidil balon za tyč lojovické brány. 2:1. Naše útočné snažení pokračovalo, bohužel, do konce poločasu bez dalšího přidaného gólu.

V druhém dějství jsme navázali na přetrženou nit a dále se stěhovali do vápen našeho rivala. V přibližně 55. minutě se zrodil náš druhý střelecký úspěch. Tehdy se po narážečce s Ondrou dostal Jarda Sládek ke střele, která přidělala vrásky na čele soupeřova gólmana. Ten zprvu chycený balon v rukavicích nakonec neudržel a jen postrčil k nohám volného Karla Berana. Bezmocný brankář se mohl jen smutně ohlédnout a přikročit k vyndavání míče ze sítě. 2:2. Po svém druhém střeleckém zářezu Karel ochladl ve své činnosti a útočnou hru přenechával stále více svým spoluhráčům, zejména pak prostovlasému duu Martin Bílek, Honza Šmolík. Právě prvně jmenovaný zužitkoval (v přibližně 70. minutě) centr od svého parťáka a rozšířil naši brankovou řadu už na tři zásahy. 2:3. Zápas dál plynul v nezměněném tempu i v nezměněné nemohoucnosti využít naší herní převahy k definitivnímu rozhodnutí utkání. Snad právě proto přišel trest, kdy se v 85. minutě soupeřův útočník prosmýkl naší obranou a dal výslednou podobu celému duelu. 3:3.

Přestože se nám nakonec nepodařilo zápas dotáhnout do vítězného konce, chtěl bych poděkovat všem zúčastněným za předvedený výkon. Děkuji také Vojtovi Tomešovi za práci pomezního rozhodčího a pánům Kočímu a Růžičkovi, kteří se na nás jako jediní přijeli do Lojovic podívat.

-js-

Both comments and pings are currently closed.

Komentáře uzavřeny